Mnozí jistě alespoň jednou slyšeli o proslulé značce hodinek Swatch . Možná někteří znají i pana Hayeka jakožto jednoho ze zachránců celé hodinářské branže ve Švýcarsku. Ale i ti největší hodinkoví entuziasté často neznají celý příběh tohoto pozoruhodného výrobce hodinek. Podívejme se společně na vše od začátku.

Narozen v 80. letech, ale pamatuje i Velkou francouzskou revoluci

Roku 1735 otevřel Jehan-Jacques Blancpain ve druhém patře vlastního domu hodinářskou dílnu a zaregistroval se jako hodinář ve svém rodném městečku Villeret. Založil tak nejstarší dodnes existující značku hodinek na světě. Nazval ji po sobě Blancpain a po dobu téměř dalších 200 let úspěchů i neúspěchů zůstala v rodinných rukou. Kdyby to tak zůstalo, možná bych v důsledku nepsal ani tento článek.

Přesně 40 let po Blancpainovi otevřel svou pařížskou dílnu Abraham-Louis Breguet, dnes již legenda oboru, která má na svědomí i takové inovace jako tourbillon. Stal se celebritou již za svého života, jeho díla obdivoval dokonce i samotný francouzský královský pár.

Jedním z nejslavnějších kousků z jeho dílny jsou hodinky Breguet č. 160, jež pro královnu Marii Antoinettu nechal zhotovit její přítel, a pravděpodobně i milenec, švédský hrabě Hans Axel von Fersen. Unikátní jsou počtem komplikací, těch je 23 a dodnes jde o páté nejkomplikovanější mechanické hodinky na světě. Zajímavý a pokrokový je také číselník vyrobený ze skla, tudíž je možné skrz něj pozorovat strojek. Údajně s tímto nápadem přišla sama královna. Zmíněné veledílo dokončil však až Breguetův syn, a to roku 1827, tedy 34 let po Mariině smrti.

Proč ale mluvím o Blancpainovi a Breguetovi? Článek měl být přeci o historii značky, která vznikla o více než dvě století později, abych byl přesný v roce 1983. Nicméně není to jen má domněnka, že velká část úspěchu, mohli bychom říci i zásluh, Swatche spočívá v celém koncernu Swatch Group. Do něj patří právě Blancpain a Breguet, ale i Omega, Jaeger-LeCoultre, Tissot, Certina a další.

Rád používám analogii s Volkswagenem. Různé značky ze skupiny používají navzájem některé společné komponenty. Zároveň si však zachovávají svou identitu a firemní ideologii. Také obecně platí, že čím výše v rámci hierarchie spolku daný výrobce je, tím více z auta (v našem případě z hodinek) je vlastní produkce. Ano, Swatch je tedy teprve pouhým mladíkem ve světě hodinařiny, avšak jeho subsidiární výrobci by mohli leccos vyprávět i nejstarším z nás.

Cesta ke slávě

Jak se Hayekovi podařilo téměř z ničeho vytvořit největší hodinkové impérium na světě? První se musíme zaměřit na stav švýcarské hodinářské produkce sedmdesátých a osmdesátých let, a sice z důvodu, že zrovna probíhala takzvaná quartzová krize.

Vše začalo, byť zprvu nenápadně, když na Boží hod vánoční 1969 přišla doposud méně známá japonská značka Seiko na trh se svým modelem Astron. Jednalo se o první náramkové hodinky s quartzovým strojkem, které byly volně prodejné. S cenou přes dvanáct set amerických dolarů tehdy sice hodinky konkurovaly spíše automobilům, nicméně pomyslná Pandořina skříňka byla otevřena. A v následujících letech se hodinářské domy (primárně ty japonské) začaly předhánět, kdo vyvine nejpřesnější a zároveň nejlevnější quartzové hodinky.

Švýcaři, co po staletí zdokonalovali strojky mechanické, přestávali být schopni své objektivně horší, zastaralejší a dražší časomíry prodávat. Někteří přišli s vlastními quartzovými hodinkami, ostatně tak vznikly dnes málo známé Rolex Oysterquartz. Jiní se k tomu nikdy „nesnížili”, ale díky své prestiži přežili, konkrétně mám na mysli Patek Philippe. Zbytek zkrátka zaniknul, nebo se k hranici zániku blížil.

Asi ale správně tušíte, že tak příběh neskončil a švýcarská výroba není v propadlišti dějin. Na scénu totiž přichází zmíněný Nicolas Hayek. Z kraje osmdesátých let jej požádala skupina švýcarských bankéřů, aby jim pomohl s likvidací dvou skupin hodinářských spolků SSIH a ASUAG. Hayek měl však vizi. Věřil, že hodinářská branže ve Švýcarsku má stále potenciál.

O tom se mu podařilo přesvědčit i různé investory, což zpětně zní samozřejmě, avšak z tehdejšího pohledu šlo o neuvěřitelný úspěch. Ihned začal modernizovat produkci, vývoj a asi nejpodstatněji marketing napříč všemi značkami z obou koncernů. A povedlo se. Zachránil je před okamžitou záhubou, vyhráno ale ještě zdaleka nebylo. Špatná správa firem nepochybně přispívala k problému, nicméně pes byl zakopaný jinde, sice v již zmíněné japonské konkurenci.

Hayek potřeboval nový produkt, něco, co by opět přineslo vitalitu a omladilo švýcarskou výrobu. A tím se měly stát hodinky Swatch (záhy i celá značka). V čem byly revoluční? Mohl bych začít povídat o jejich technické vyspělosti a pokrokovosti. Šlo například o první hodinky vyrobené zcela automaticky pomocí strojů, bez přímého lidského zásahu. Tím a dalšími inovacemi se podařilo snížit náklady na výrobu o zhruba 80 %, a to bez zhoršení přesnosti a kvality.

Jako hlavní však vidím něco jiného, přišly s novou mentalitou, k čemu mají sloužit, pro koho jsou určené... Z toho plyne i samotný název Swatch. Nejde jen o zkratku pro „Swiss watch”, jak se lidé běžně domnívají, ale především pro „second watch”, tedy druhé hodinky. Byly míněny jako poměrně cenově dostupný módní doplněk, nazval bych je i spotřebním zbožím.

Swatchky neměly nahradit jediné hodinky, co člověk má, měly doplnit šatník. Postupně se daly pořídit hodinky Swatch de facto v jakékoliv barvě, tvaru a s různorodou funkčností. Každý si vybral, často i několik kousků. Objevil-li se problém, pořídily se nové.

Upřímně věřím, že sám Hayek takový přístup k hodinkám neměl, miloval je více než cokoliv jiného. Nicméně věděl, že každý není jako on, všichni neocení precizní zpracování každého kolečka, šroubku, rubínu. A aby tento krásný svět mohl přežít, musel na něj poukázat jinak, třeba i módním doplňkem. Uspěl, vybudoval obrovskou nejen businessovou, ale primárně hodinkovou velmoc sahající od dětských hodinek Flik Flak až po věčné kalendáře ve vitrínách v pražské Pařížské ulici či dokonce v samotné Paříži na Champs-Élysées.

A quartz, který byl vnímán jako budoucnost, je dnes sám zastaralý a milovníky hodinek považován spíše jako „druhotný” pohon pro časomíry. Osobně myslím, že to není vždy úplně právem, i quartzové strojky mohou být při nejmenším zajímavé, poukazuji třeba na strojek 9F od Grand Seika. Nicméně rozumím, proč někteří tvrdí, že nemá duši, je chladný…

Swatch dnes. A kam dál?

Nicolas Hayek je již více než 10 let po smrti. Swatch vede jeho neméně schopný syn a jmenovec se svou sestrou Naylou. Společnosti se daří, stále se rozrůstá. Kromě hodinek produkuje po koupi proslulé americké firmy Harry Winston pocházející z New Yorku také luxusní šperky.

Experimentuje v oboru elektrotechniky. Dodává strojky své značky ETA do celého světa, velkým spolkům i malým nezávislým dílnám. Avšak nemohu se ubránit pocitu, že se pouze veze na vlně svých prvotních úspěchů. Nepřichází s ničím novým. Čas od času koncernové značky představí jiný model. Jmenovitě třeba Tissot suverénně neusíná na vavřínech. Samotný Swatch však za poslední téměř čtyři dekády neukázal z mého pohledu nic opravdu nového, a to nemůže trvat věčně.

Ještě jednou položím otázku. Kam se vydá dál? Mám-li pravdu říci, nevím. Jen doufám a věřím, že někam ano. Možná nehrozí druhá quartzová krize, ani krize nějakého jiného alternativního pohonu hodinek. To spíše zanikne celý hodinářský průmysl. Ale to alespoň chvíli ještě potrvá. A já jsem toho názoru, že z lidského pohledu je věčný.

Zcela jistě však přijde problém, ať už ve formě konkurenta na trhu či něčeho doposud nevídaného. To je jen otázkou času. Teď na něj Swatch připravený není ani z daleka. Na druhou stranu, třeba problém je přesně to, co je potřeba. Krize nutí k adaptaci, tím pádem i inovaci.

Swatch je bezpochyby králem hodinářského světa. Zda-li jím zůstane i další roky ukáže jen čas. Jedno je ale jisté, bez něj by svět vypadal velmi odlišně.